Autor hudební metody 
Sem vložte podnadpis

Jan Valášek

Když jsem po absolutoriu na Pražské konzervatoři, začal působit jako učitel hudby, byl jsem plný očekávání, nadšení a touhy začít tak trochu ambiciózně měnit svět, ale v té době pouze dle svých osvojených a naučených postupů, získaných při studiu hry na klarinet na konzervatoři a Akademii múzických umění . Léta však plynula a já začal zjišťovat, že tento způsob úvah, myšlení a povinností, který člověk musí dle tohoto systému plnit a vykonávat, je někdy v rozporu s jeho přesvědčením a přestává tak dávat smysl. Toto by jistě bylo povídání na delší dobu, nicméně tak, jak člověk postupně jde životem, mění se, potkává řadu lidí a já měl opravdu veliké štěstí, že jsem v životě potkal právě ty, kteří mi ukázali možný směr a cestu. Začít takto žít nebylo vůbec snadné, ale cítil jsem, že tato cesta, kterou řídí mé srdce je cesta správná. Tak v jisté době, při shodě šťastných i nešťastných, náhod člověk pootočí směr úvah a začne svět chápat tak trochu jinak.

Nebýt těchto náhod, které se v mém životě vyskytly, nemohla by vzniknout tato učební metoda, která si klade jediný cíl. Možnosti naladění se na klid a pohodu a nechat prostor samotnému žákovi pro jeho vlastní tvořivost. Od nepaměti jsem toužil pochopit smysl a podstatu věcí. Přemýšlel jsem, jak a proč se vše děje. To jsem ale zatím ještě nechápal, že vše v životě má jakýsi hlubší řád, který je vyšším principem řízen. Řád, který nehodnotí člověka podle vzdělání, kariéry, úspěchu či materiálních hodnot, ale opírá se o duchovní hodnoty člověka, jako je spolehlivost, pravdomluvnost, láskyplnost a nehodnocení druhých. Jakási vyšší spravedlnost, pravidlo, že každá příčina má svůj následek. Člověk může mít spoustu peněz, luxusní domy, vysoké postavení ve vybudované firmě a mnoho dalšího, ale přesto nemusí být šťastný. Mnoho z těchto lidí nedokáže najít odpověď na otázku, proč nejsou úplně spokojeni. Stále něco hledají, ale nenacházejí ten pravý klid a štěstí. Jejich povrchní, zdánlivá spokojenost jim vyprchává jak pára nad hrncem a nakonec zjistí, že i když mohou mít úplně cokoli, šťastní nejsou. Někdy zažívají i pomyslné pády na zem z výšky a prozření bývá tvrdé a bolestné. 

Domnívám se, že pravé štěstí vychází z podstaty, kterou dnešní lidstvo téměř vytěsnilo a v uspěchané honbě za majetkem a vlastní kariérou, úplně zapomnělo na svou původní podstatu bytí. Většina populace se stala ovládanou mašinérií, která zapomněla své hodnoty a stala se otroky systému. Možná se mnou mnozí nebudou souhlasit, ale takto to cítím a vnímám. Důležité je začít u sebe, změnit své chování, ctít druhé lidi, zvířata, přírodu, mít rád sám sebe a celý svět. Poté, co jsem se zahloubal do sebe a změnil mnoho svých názorů téměř od základu, napadlo mě, že učit na nástroj lze i jiným způsobem, než jak je běžným zvykem. Začala tedy vznikat tato učebnice a celý koncept nového způsobu učení dětí ale i dospělých na hudební nástroj. Výuka tímto způsobem přináší radost a to nejen žákům, ale i učitelům. Navíc dochází k odbourání hranice mezi učitelem, coby přísnou autoritou a žákem, který může mít při klasickém učení někdy pocity stresu a podřadnosti. Tímto novým způsobem výuky se z učitele a žáka stávají přátelé.  

Jmenuji se Jan Valášek. Své hudební dovednosti jsem začal rozvíjet na Základní umělecké škole Františka Kmocha v Kolíně ve třídě svého otce Jaromíra Valáška 1. klarinetisty Národního divadla v Praze. Dále jsem pokračoval ve studiu na Pražské konzervatoři u prof. Milana Poláka. Poté jsem studoval klarinet na Akademii múzických umění v Praze u prof. Vlastimila Mareše. Zúčastnil jsem se také několika soutěží. Mezi mé nejlepší umístění patří 1. cena z Ústředního kola dechové soutěže ZUŠ 2006, 3. cena z Ústředního kola dechové soutěže ZUŠ 2009, 3. cena ze soutěže Concertino Praga 2011 a 1. místo ze soutěžní přehlídky konzervatoří Mladí a Bohuslav Martinů 2013 v Poličce. Z pedagogické činnosti bych rád zmínil skutečnost, že již řadu let vyučuji na Základní umělecké škole Františka Kmocha v Kolíně hru na klarinet a zobcovou flétnu. Mezi mé dosavadní pedagogické úspěchy bych rád uvedl 2. místo mého žáka z Ústředního kola dechové soutěže ZUŠ 2015 v Liberci. Též se věnuji výuce komorní hry, která má velmi dobrý ohlas.