111 MUSIC® 

svobodná hudební tvorba pro všechny malé i velké děti

Cílem dvouletého experimentálního ověřování bylo zjištění, zda se během těchto dvou let prokáže, že Svobodné hudební vzdělávání skrze hudební metodu 111 Music®, může obstát v pravidelné individuální hudební výuce dětí. Dále byly zkoumány změny v oblasti přístupu ke hře na hudební nástroj vers. celkové emoční a psychické rozpoložení z běžného života daných dětí. Do tohoto ověřování byly zahrnuty děti ve věkovém rozmezí 5 - 15 let.

Tento inovativní pilotní projekt přináší dětem svobodné hudební vzdělávání. Představme si, jaké by to bylo, kdyby bylo možné uchovávat dětské vzpomínky na zážitky a situace, a to včetně emocí a pocitů, které jsou s nimi spjaty. Přesně toto a mnohem více dětem nabízí tento projekt svobodného hudebního vzdělávání. Děti zde mají možnost rozvíjet se svobodným, inovačním a do značné míry vlastním způsobem, tvořit a hrát na hudební nástroj s tímto jedinečným přesahem do své svobodné tvorby. Mají možnost si toto a mnohem více zaznamenávat skrze své vlastnoručně tvořené skladbičky v podobě not, hudebních myšlenkových map a desítek videí na témata české krajiny. Mohou se při své tvorbě inspirovat hudebními příběhy Cesta k babičce a Cesta do pohádky, které jsou speciálně připraveny v sešitech Hudební myšlenkové mapy 1. a 2. díl. Nemusí jít vůbec o skutečné situace, neboť tento projekt pomáhá dětem vstupovat do říše snů a fantazie a může se tudíž jednat i o jejich bezbřehou imaginaci. Dětem jejich skladbičky zůstanou natrvalo a mohou si je kdykoli v budoucnu zahrát a ihned si tak vybavit danou situaci, např. výlet s rodiči, prázdniny u babičky, procházku s kamarádem v lese atd. Takto jim zůstávají živé vzpomínky na jejich nádherné zážitky z dětství a dospívání, které jim přetrvají po celý život. 

V tomto dvouletém ověřovacím experimentu byla dětem dána možnost svobodným individuálním způsobem utvářet a následně interpretovat své vlastní skladbičky a to přesně tak, jak si přejí a jak to cítí, to vše jen za lehké korekce pedagoga. Takto se učily hře a interpretaci na hudební nástroj naprosto jedinečnou a zábavnou formou bez stresu a strachu, že něco nezvládnou nebo že se jim někdo bude posmívat. Jedná se o naprostý opak běžné výuky v současných školských systémech. Mohou například objevovat propojení hudby s přírodou, skladbičky prolínat se svou rodinou, kamarády, zážitky z cest, atd. Během času děti zjišťovaly, že se postupně zlepšují a mají radost z toho, co již dokázaly. Kvalita skladbiček není na prvním místě, protože nejdůležitější je jejich obsah (téma).

K výuce byly používány vlastní materiály v podobě vlastnoručně vytvořených knížek, slabikáře, interaktivních videí, CD atd. Posláním tohoto svobodného hudební vzdělávání je naučit děti svobodně hrát a tvořit s hudebním nástrojem, díky čemuž si poté budou moci samy skládat vlastní malé skladby. Svoji zobcovou flétničku (do budoucna je plánováno více hudebních nástrojů) si mohou přibalit do cestovního batůžku na výlet s rodiči, cestu za babičkou, na jízdu na kole, procházku po lese, na výpravu s kamarádem, na letní posezení u táboráku nebo na jakoukoliv další aktivitu, kterou mají rádi. Jakmile se ocitnou na nějakém krásném místě nebo se setkají s příjemným zážitkem či okouzlující situací, které je osloví, ihned si mohou zahrát pocity, které právě v tento moment budou vnímat, a zaznamenat si je v podobě not do svého hudebního sešitu nebo hudebního výletníku.

Jestliže každou dětskou skladbičku pečlivě "zabalíme" do žákových emocí, pocitů, nálad, fantazie a příběhů, vznikne pro něj zcela originální dárek v podobě Hudební myšlenkové mapy, která v sobě ukrývá zcela jedinečnou paměťovou stopu dané situace, kterou si žák měl možnost svobodně vytvořit prostřednictvím hudby na svůj nástroj a poté dále interpretovat.

Tento pilotní projekt byl ověřován v horizontu dvou let 2023 - 2025. Testu se zúčastnilo deset dětí v širokém věkovém rozpětí. Zařazeny byly jak ty nejmenší, tzn. děti, jejichž věk činil 5 let, tak i starší žáci okolo 15 let. Dvouleté ověřování potvrdilo následující závěry: Všechny děti bez výjimky si našly k hudbě pozitivně relaxační vztah, který začaly ve svém životě prohlubovat. Jak u malých, tak i starších dětí došlo k emocionálnímu prohloubení jejich vnímání situací, které zažívaly v běžném životě v souvislosti s hudbou. Nejnižší věková skupina předškolních dětí a dětí první až třetí třídy, si své skladbičky tvořily např. o víkendovém pobytu u svých prarodičů atd. Na individuální hodiny přicházely s radostí do hry, kdy chtěly ukázat a zahrát to, co samy vytvořily. Experiment dále poukázal na fakt, že v případě tohoto svobodného vzdělávání u dětí docházelo při hře k velice rychlému odbourávání jejich stresu a strachu, a to nejen vůči pedagogovi, ale především i vůči ostatním lidem. Z tohoto plyne závěr, že děti, které se zúčastnily tohoto projektu, měly následně přirozenou touhu předvádět to, co si vytvořily a složily, jelikož dobře věděly, že pokud se při hře spletou, nebudou odsouzeny, či nedostanou špatnou známku. Toto ověřování taktéž jednoznačně poukázalo na to, že pokud je dětem nabídnuta svobodná forma hudebního vzdělávání, ke své hudební veřejné interpretaci si najdou dříve či později vlastní a plně individuální cestu. Děti si tak doma ve svém bezpečném prostoru pořádaly své vlastní koncerty pro své nejbližší, což byli především rodiče, prarodiče a sourozenci. Podstatné je ale zmínit skutečnost, že je k takovéto prezentaci nikdo nenutil. U starších dětí experiment poukázal na zjištění, že své skladbičky tvořily např. na škole v přírodě, což dokládá např. konkrétní žák v referenčním videu. Tento žák třetí třídy základní školy zde svými vlastními slovy popisuje, co vše pro něj jeho skladba znamená. Doslovně říká, že listy a písek, který si na papír nalepil, v něm bude na trvalo vyvolávat pocity daného místa, které si bude moci třeba jednou, až bude starší, připomenout. Toto celé uzavírá jeho skladba, kterou si vytvořil na základě svého prožitku na škole v přírodě. 

Dále bylo zjištěno, což dokládají děti v referenčním videu, že ty nejmenší, které ještě neuměly číst, ani psát, měly stejnou možnost v tvoření svých skladbiček, jako děti, které již toto dovedou. A to je jeden z největších zjištěných benefitů tohoto projektu. Tato svobodná forma hudebního vzdělávání dokáže nabídnout stejné podmínky všem, i těm nejmenším. Jde o naprosto přelomovou věc, která v jiných vzdělávacích institucích není umožněna. 

V experimentu se ukázalo, že k tomu, aby se naplnilo poslání této svobodné hudební výuky, nebylo třeba obsáhlých znalostí po stránce hudebně teoretické. Děti zde měly možnost volby a sice, ke svým skladbičkám konkrétní hudebně teoretický element mohly, ale také nemusely použít. Záleželo to tedy čistě na jejich svobodném rozhodnutí. Děti jsou však velmi zvídavé a pokud jim dáme možnost svobodné volby, přirozeně inklinují k touze po novém poznání. Jejich skladbičky tak byly postupem času více obohacené o nejdůležitější prvky z hudební teorie a koneckonců i pro ně samé to bylo pozoruhodné a inovativní. Zjistily totiž, že pokud svoji skladbičku obohatí o něco nového, rázem je jiná a zajímavější.

Projekt se dále zabýval zkoumáním, zda dětskou představivost a fantazii dokáží ovlivnit dva audio hudební nosiče s příběhy Cesta k babičce a Cesta do pohádky, které byly, jako všechny ostatní publikace, speciálně navrženy pro tuto metodu. Bylo zjištěno, že děti v případě poslechu daleko lépe tvořily své skladbičky, pokud jim bylo umožněno, aby na krátký čas (v přibližném časovém horizontu 10 minut) mohly vstoupit skrze tato audia do světa předpřipravené hudební kulisy Cesta k babičce či Cesta do pohádky v podobě relaxace. Prokázalo se, že děti velice dobře reagovaly na obsah v podobě vyprávěného děje, který navíc umocňuje hudba klarinetu, klavíru a zobcové flétny. Díky tomu si velice rychle představovaly nadpřirozený svět a s tím i další prvky, které naplno mohly prožívat skrze pozitivní emoce, pocity a nálady. Takto poté tvořily své skladbičky v širší emocionální paletě a jejich hudební témata a nápady byly daleko bohatší.